Xterra World Championship 2015

03.12.2015


Xterra World Championship 2015, Hawaii, Maui

V srpnu jsem se kvalifikovala při mé první dlouhé xteře na Havaj. Protože jsem měla v plánu jet na Havaj fandit Mišanovi, rozhodla jsem se, že i když nemám s triatlonem zkušenosti a jsem zatím špatný plavec, tak slot využiju. Ona ta cesta něco stojí a třeba bych už tu šanci si zazávodit na Havaji nedostala. Sice mě mrzí, že jsem nemohla fandit Mišanovi, ale zase jsme měli možnost tam závodit spolu.

Bylo mi jasné, že musím zlepšit plavání a proto jsme se obrátili a poprosili o pomoc kamaráda Pavla Mužíčka, který se mě hned ujal. Těch 10 týdnů plavání pod ním bylo super, když teda vynechám to šílené ranní vstávání, studenou vodu a že jsem se párkrát topila J Plavání mě baví víc a víc.

kellysonthebeach

Za celý rok jsem se necítila v plné formě a tak jsem si říkala, že to třeba přijde přesně na Havaj J Loni jsem se na konci sezóny v září cítila parádně, ale letos pořád nic. Příprava byla náročná a přišla jsem si, že už jsem pořád jen unavená. Spojit trénink, práci a odpočinek je těžké a vždycky to něco odnese. Velkou výhodou bylo to, že jsme museli s Mišanem trénovat oba a tím jsme se kolikrát vyhecovali k lepšímu tréninku. A když už tělo bylo opravdu unavené, tak prostě místo běhání uslo v běžeckém oblečení na gauči a probudilo se za dvě hodiny J

Ke konci léta jsem začala doufat, že nám bude co nejvíce přát počasí a neohrozí náš trénink. Až na pár ošklivých dnů nám to vyšlo. Další boj byl i se světlem a protože se bojím jezdit sama za tmy, začala jsem si brát půl dne dovolené a šla na kolo. Týden před odletem jsme si vzali dovolenou a odjeli trénovat do Rudné, kde je o nás vždycky úžasně postaráno paní Kohoutkovou. Není nic lepšího, než když člověk přijde z tréninku a má uvařené jídlo. Paní Kohoutková jste Bohyně. Při posledních dvou vyjížďkách na kole jsem jela na půjčeném kole od Lucky Hamanové (Vláškové) Kellys Stage 90 a bylo vidět, že to byla dobrá volba. Giantík už mi bohužel nestačí. Tam, kde jsem se s Giantíkem dřela, projel Kellys jako raketa. Mišan na mě nemusel tak dlouho čekat a i když jsem to nečekala, sedli jsme si s Kellysem za pár minut. Bylo jasné, že Kellyse musím vzít na Havaj.

Cesta na Maui

25.10 odlétáme v 7:00 z Prahy do Londýna, kde přestupujeme a čeká nás dlouhý let do Los Angeles. Let byl pro mě nekonečný a myslela jsem, že v letadle bouchnu. Ten den jsem si dala dvě kafe a to nebyl dobrý nápad. Nevydržela jsem sedět na místě. Naštěstí Mišan byl v klidu a uklidňoval i mě. V LA jsme měli pouze hodinu a půl na přestup a po šílených frontách a kontrolách jsme let na Maui nestihli o pár minut. Další let letí až ráno a my trávíme noc na letišti. V 8:30 konečně odlétáme z LA a za dalších 6 hodin přistáváme na Maui.

MauiJ

Po výstupu z letadla mě to praští po hlavě a já si nedovedu představit, jak v tomhle počasí budu závodit. Máme necelý týden do závodu a proto musíme ještě trénovat a hlavně odpočívat. Proběhneme si běžeckou trať a projedeme si začátek a konec cyklistické trati. Každý den chodíme plavat. No, Mišan plave a já se cachtám. Jsou velké vlny a hodně jsem se bála vlézt do vody. Díky Mišanovi jsem se tam odvážila a zjistila, že to tak strašné není. Dostat se přes vlny je snadné, ale dostat se ven je horší. Zkoušíme si bodysurfing, který by nám pomohl při závodě. Mišan je ve vodě jako žralok a užívá si to J (kdo to bude chtít vidět, mám ho na videu). Mě při zkoušení bodysurfingu několikrát semele vlna, že mám sůl asi až na mozku. Den před závodem si dáváme volno a konečně jedeme na krátký výlet do Lahainy.

 

Den závodu

A je to tady, den závodu a my vstáváme kolem 5:00 abychom se připravili na start 20 Xterra World Championship. Jsem celkem v klidu, připravujeme si snídani a lepíme si na ramena startovní čísla. Mišan celý týden chystal ledy, takže jsme oba měli plnou tašku ledu do depa a do bidonů. Na kole přijíždíme k místu startu v Kapalua a pozorujeme, jak se závodníci začínají sjíždět. Jsme tu brzo a depo je ještě dost prázdné. Jdu si najít určené místo pro mojí kategorii a vybírám si, co nejlepší místo pro kolo. V tom přicházejí moje soupeřky. Odcházíme s Mišanem na pláž, kde se loučíme a přejeme si štěstí. Vlezu do vody a udělám pár temp. Naštěstí nejsou vlny, hurá. Stojím na pláži a hlavou se mi honí tři věci: 1. ať to Mišanovi sedne a nakope jim zadek, 2. musím plavat v klidu a pořád, 3. sakra, chce se mi na záchod.

9:00 start Ellite muži a ženy, 9:05 start muži age group, říkám si Mišáku jeď! Všimla jsem si, že nikde neslyším žádné odpočítávání, prostě hned přijde start. Nasazuji si brýle a čepičku. A je to tady. Ženy age group: START. Běžím do vody a začnu plavat, trochu se kolem mě motají jiné holky, ale hned se to roztrhá. Holky plavou rychle a aspoň jedna výhoda pomalého plavání – nedostanu tolik ran J Plave se mi dobře a říkám si, že bych mohla víc zabrat, ale mám nakázáno plavat na pohodu. Mohlo by mi taky rychle dojít. Užívám si to, hlídám si, aby mi neskočila vlna a abych plavala k bojce. Držet směr je dost těžké, hodně plavu podle ostatních a jednou za čas kouknu na bojku. U bojky se to točí ke druhé a pak zpět na pláž. Hned u první zjišťuju, že zpět to bude na viditelnost horší. Dost svítí sluníčko do očí. Vybíhám na pláž a hned zase do vody, uf, víc jak půlku mám za sebou. Nejsem poslední, ale moc holek za mnou není. Ve druhé části dokonce doplavu i chlapi a bohužel jsem si asi trochu zaplavala a voda se více vlnila. Už na nás mával chlapík na prkně. Vybíhám z vody a běžím do depa. Z pláže do depa je to docela kus a čekala jsem, že přechod bude těžký, ale předbíhám jednoho člověka za druhým. Říkám si, že tohle jsou ty pomalejší závodníci a ty lepší už jsou dávno pryč. V depu u mé kategorie čekají už jen dvě kola z toho jedno je moje J Zahazuju čepici, brejle a snažím se rychle sundat swimskin, nasazuju brejle helmu ponožky a boty. Za krk si hážu hrst ledu a běžím s kolem z depa. Sakra rukavice. Už nezastavuju, vybíhám z depa a nasedám na kolo, proč jsem se jen nenaučila naskakovat. S trochou problému si nasazuju rukavice a povzbuzena Petrem vyrážím (Petr je Michalův kamarád, který nás přiletěl podpořit).

Hned předjíždím jednoho člověka za druhým. Začátek přes 3 míle vede krásným singletrekem, který stoupá. Dost mě překvapuje, že někteří nevyjedou ani malej brdek s kořenem. Jede se mi dobře, ale nejedu naplno, ani to v první části nejde, když se pořád za někým vleču a pořád jen předjíždím. Říkám si, že tady už to o závodění není a že si to užiju. Ty nejlepší holky už jsou kdo ví kde a já než předjedu tyhle šneky, tak oni budou na běhu. Při pár stoupáních jsem nucená jinými závodníky slézt z kola a v jednom sjezdu se to dokonce i ucpalo.  Jedu dál a hlídám si pití a osvěžení. Led mi vydržel za krkem 3 míle. Je pěkné vedro a sluníčko pálí. Přijíždím pod kopec, kde není ani kousek stínu a je mi jasné, že bude dost dlouhý. Trasa je nahoru a dolu, cesty jsou vysekané v poli, hodně to drncá a jede to rychle a stále se to točí do leva do prava. Musím hledat chvilku, kdy se můžu napít a podívat se na hodinky. Závodím přes 2 hodiny, Michal už musí být na běhu. Přijíždím na vyhlášený hřeben, který znám z fotek a videí. Je to tu krásné, trochu se ohlédnu kolem sebe, ale musím dávat pozor kam jedu. V jednom sjezdu dojedu jednoho pána a není kudy ho předjet. Nejede pomalu, ale ani né rychle. Najednou slyším ženský křik a rámus. Nerozumím, ale bylo mi jasné, že mám uhnout, jenže není kam. Bála jsem se uhnout i o kousek natož v tomhle předjíždět. V tom kolem mě projede ženská kategorie 50 nebo 55 a pak za ní 35. Jsem zahanbena, předjela mě babča a ve sjezdu J Tu 35 jsem si hned v kopci dojela J Trasa na posledních mílích vedla opět singletrekem a už spíše klesala, ale o to šlo hůře předjíždět. Ve větší rychlosti v singletreku to je nemožné, pokud někdo nezpomalí nebo neuhne. Kolem 3 hodin závodu vyjíždím z lesa na asfalt a spěchám do depa, Michal už musí být v cíli. Seskakuju z kola a běžím ke svému místu, sakra, jsem o jednu řadu dřív, obíhám řadu a teď už správně ke svému místu. Parkuju kolo, zahazuju helmu, přezouvám si čvachtající boty a beru číslo. Rychle si dám lok vychlazené coca coly a běžím z depa.

kellysvcili

Musím se trochu zbrzdit, zatím mi netuhnou nohy, ale to by mohlo hodně rychle přijít. Běh vede v první části po samé trase jako kolo. Krásný singletrek, který stoupá. Je tam několik pěkně prudkých brdků. Běží se mi dobře, ale hlídám se abych to hned ze začátku nepřehnala. Většinou předbíhám já ostatní, ale všimla jsem si, že mě zase předběhla ňáká babča J Běžím něco kolem 30 minut a míjím 3 míli, trochu ve mně hrklo, ale pak mi došlo, že to je vlastně ok (to nejsou km), jsem v polovině a to horší už mám za sebou. Teď už vím, že to zvládnu. Předbíhám jednoho pána, který se mě chytí a část trasy běží za mnou. Prej se mu za mnou líbilo a nechtěl mě předběhnout J Druhá polovina trasy spíš klesá a nebo je po rovině, ale pár zákeřných brdků tam je taky. Na ten poslední jsem si šetřila sílu. Od poloviny trasy cítím, že v každém stoupání mi víc a víc tuhne celé tělo, jinak si běh užívám. 20 minut před cílem dostávám hlad a přemlouvám žaludek, aby ještě chvilku vydržel. Vylezu pod poslední kopec a polovinu ho jdu pěšky jako ostatní kolem mě. V půlce se hecnu a rozeběhnu se, no asi se tomu tak říkat nedá J Kopec je sviňácký, hodně prudký a není tam kousek stínu. Měla jsem štěstí, že sluníčko bylo zrovna za mrakem. Seběhnu z kopce dolů na pláž a z pláže k cíli, kde před cílem na mě čeká Mišan. Cílem probíhám v čase 4:01 a jsem spokojená. Byla to teprve moje druhá Xterra a být 6 v kategorii je super výsledek J

V cíli se opět potkávám s Mišanem a bohužel mi trhá srdce vidět jeho zklamání. Závod mu bohužel nesedl, to se někdy stává a o to horší je, když se to stane na Havaji. Já vím, že měl a má na to na Havaji vyhrát, je to neskutečný talent. Dostávám mokrý ručník přes ramena a vodu, zastavuju se u občerstvení a cpu do sebe vynikající studené hroznové víno. Snědla jsem minimálně 10 kelímků a další si beru sebou. Sedám si vedle Mišana a s ručníkem na hlavě se snažím ochladit své tělo. A je to J

Děkuji všem, díky kterým jsem se mohla závodu na Maui zúčastnit. Především děkuji Mišanovi, paní Kohoutkové, Ivoně, mojí sestře Ivě, Petře, Lucce Hamanové (Vláškové) (půjčení kola Kellys Stage 90), Pavlu Mužíčkovi (trénink plavání), Michal Douša a všem lidem, kteří mě podporovali a pomáhali mi. Dále děkuji společnosti CESTR & PARTNERS, RWE, TIME VOX, Bikeranch, Kellys Bike Ranch Teamu a Schwalbe.

Byl to pro mě úžasný a nezapomenutelný zážitek :-)

Na Havaj se vrátím…

Sestřih z Xterra World Championship Maui 2015

https://vimeo.com/144325955

Sestřih ze všech kvalifikačních závodů

https://vimeo.com/144921242

Moje a Mišanovi fotky z trati

http://www.backprint.com/xterra/130971/391

http://www.backprint.com/xterra/130971/132

Výsledky

http://www.jtltiming.com/results/x-maui15.html#W

Sestřih z Xterra Prachatice (1:10min. je Michal při výlezu z vody, ten světlejší v modré čepičce)

https://www.youtube.com/watch?v=2LH0RMByODM

 


Generální partneři

Kellys



Hlavní partneři

  


Sponzoři









 


 


FSA


Závodníci

Komentáře (1)

  1. Michal Kohoutek 03.12.2015
    Prostě krásná sportovní dovolená, jinak to ani neumíme ;-)

Okomentuj