Xterra Prachatice

08.08.2015

Možná nevíte, že naši závoďáci nejezdí jen MTB maratony, ale občas si střihnou i triatlonové závody. Od mtb k xterra triatlonům (teréní závod) není až tak daleko wink

A nejinak tomu bylo i tuhle sobotu, kdy se trojice Michal Kohoutek, Míša Porazilová a David Dobiáš pustili do závodu Xterra Prachatice. Závodilo se na klasické trati, to znamená 1,5km plavání, 36km na biku a nakonec 10km běh.

Výsledky z hlavního závodu:

Ženy 19-29 let:
  1. Tereza Rudolfová - LAWI Sport team
  2. Míša Porazilová - Kellys Bikeranch Team
  3. Mariana Sopoušková - Author Xterra Team

Muži 19-29 let:

     Michal Kohoutek DNF

Muži 30-39 let:

    32. David Dobiáš - Kellys Bikeranch Team

Míši report:

   "Xterra Prachatice 8.8.2015 – můj druhý triatlon a moje první dlouhá Xterra v životě (1,5 - 36 - 10)

   Už delší dobu se mi v hlavě honila myšlenka, že bych si vyzkoušela dlouhou Xterru v Prachaticích. Všechno záleželo na tom, jak se budu cítit a jestli vůbec budu schopná uplavat 1500 m. V neděli před závodem jsem slezla z kola a začalo mě bolet rameno – sakra, mě nikdy nic nebolí. V úterý ráno jsem se rozhodla, že to zkusím rozplavat v bazénu a uvidíme. Prvních pár temp to bolelo, ale pak se to rozhýbalo a od té doby bolest ustala. Myslela jsem, že byla moje účast ohrožena, ale Michal ani jednou nezapochyboval a jen mi řekl, že si když tak vezmu brufen. V týdnu jsme se s Mišanem přihlásili na závod a já zaplatila startovné 2000 kč, takže teď už to půjdu (za ty prachy). Můj cíl je dojít do cíle v rozumném čase.
   V pátek po práci se s Mišanem balíme a odjíždíme do Písku k Ráďovi. Bohužel náladu nám kazí ztráta klíčů a posouvá to i náš čas odjezdu (to to ale začíná). Klíče nikde a tak odjíždíme, věřím, že se najdou.

   V sobotu ráno cítím, že se můžu najíst a proto toho využívám a rychle sním dva rohlíky s marmeládou a cornflakes dokud kobliha neprotestuje. S Mišanem, Ráďou a Tondou odjíždíme do Prachatic a já jsem docela nervózní. Vím, že o nic nejde, chci si to užít a dojít to, ale i tak mi není úplně dobře. Tonda se mě snaží uklidnit a říká mi: ty dneska budeš druhá, uvidíš. Je mi špatně. V Prachaticích se potkáváme s Krupim (Martin Krupička), který si odskočil od Ironmana na Xterru. Po prezentaci si uložíme běžecké věci do depa 2 (jsem ve druhé řadě, oranžový ručník) a odjíždíme do místa startu ke Křišťanovickému rybníku. Ještě něco pojíme a jdeme si uložit věci na kolo do depa 1. Neopreny jsou zakázané. Blíží se start, stoupám si dozadu, abych se nepletla rychlejším plavcům a nedostala zbytečně moc ran. Je jasné, že poplavu pomalu, ještě nemám nic naplaváno a před rokem jsem ještě neuměla plavat s hlavou pod vodou, natož abych plavala kraula. Vzadu si ke mně stoupá David Dobiáš z teamu a Matěj Smutek. Tentokrát si v čas davám špunty do uší, ale už toho moc neslyším START. Jdu do vody, ponořím se a začnu plavat. Kouknu, kde je bojka, plavu dál, kouknu se podruhé a všichni jsou hrozně daleko přede mnou. Hm, bylo jasné, že budu poslední, plavu si dál a po dalším kouknutí na bojku vidím, že jsem se k ostatním přiblížila, někoho i předplavu a snad ještě někdo byl za mnou. Plavu plavu a najednou mám pod sebou něčí nohy a zadek… sakra, málem jsem přejela nějakou holčinu. Uhnu stranou, ale ještě jsem ji jednou nechtěně šikanovala z boku, takže do mě strčí. Nemůžu za to, ve vodě nic nevidím, plavu dál. Kontrolování bojek mě nebaví a cítím, že mě to zpomaluje. Proto si hlídám člověka vedle sebe a doufám, že plave správným směrem a na bojku se nedívám tak často. Plave se mi dobře, první kolo za mnou, honem ven a do druhého. Jenže rychle vyběhnout z vody nejde, lapám po dechu a zvykám si na jiný rytmus dýchání. Vybíhám a hned zase běžím zpět do vody, nechce se mi tam, musím zase najet na jiný rytmus dýchání. Člověka, podle kterého jsem plavala v prvním kole, jsem nechala kousek za sebou, ale naštěstí mě doplaval, takže jedu zase podle něj, ale dívám se i na bojku. U poslední otočky kolem mě nikdo není. Často se dívám, kam plavu. Bojku skoro nevidím, je hodně stranou a lidi přede mnou plavou ne úplně k ní. Plavu za nimi a u břehu vidím, že je bojka na břehu a ne ve vodě, jako v prvním kole. Vybíhám z vody a otáčím se za sebe. Nejsem poslední (Čas plavání 32:28:7).

              
  
    Slyším fandění Tondy a Rádi. Rychle do depa, brejle, helmu, ponožky, boty, rukavice… sakra nejdou natáhnout, mám mokré ruce. Beru kolo a běžím z depa. Sedám na kolo a musím se zase rozdýchat po plavání. Na kolo jsem se těšila nejvíc. Těším se na první občerstvovačku, že si vezmu banán, nemají ho a ani na další ne. Trať je dost těžká a technická. V první části to jde. Hecuju se – jedeme, jedeme. No asi jsem to přehnala. V pěkném singlu byla pravotočivá zatáčka a hned hupík dolů a za ním hned levá. Říkám si, tohle bych se asi normálně bála sjet, hodně za sedlo, dobrý, raduju se… sakra, dostatečně jsem si nepřibrzdila a jsem mimo cestu, nestíhám uhnout vlevo a přední kolo se mi otáčí a já dělám kotoul přes řídítka do křoví. Ten se mi povedl Rychle se seberu, nasedám na kolo a kontroluju škody. Jen škrábanec na koleni. Ani jsem nepostřehla, že tam jsou klopenky. Přijíždím do Prachatic, zase žádný banán. Ráďa s Tondou fandí a i Krupi? Co ten tu dělá? Defekt, škoda, ale když šlapu do kopce, tak mu závidím. Druhá část pro mě byla peklo. Při prudkém a dlouhém stoupání chvilku kolo tlačím, pak, že nasednu, jenže se mi to povede až na potřetí – začínám být marná. Kousek jedu a zase slezu. Stehna mě bolí, nadávám, sakra, jak s tímhle poběžím, proč to dělám, že se na to nevykašlu, co to dělá Michal za debilní sport, tohle už v životě nepůjdu… Třeba když teď jdu, tak to pak pro nohy nebude takový šok při přechodu na běh. Vyjedu na hřeben a v technické pasáži jsem hodně marná A to mám techniku ráda. Hrůza Říkám si, že jsou na tom ostatní podobně. Na kole se mi povedlo předjet několik holek a chlapů z čehož mám radost. Přijíždím do poslední části, která se jela i v prvním kole. Neee budu muset jet zase ten hupík. Sjezdy jedu opatrněji, cítím, že jsem trochu mimo a nemám už sílu a reakce. Hupík tentokrát přejedu v pohodě a nechápu, co jsem to tam vyváděla Jsem na silnici a vidím v lese, jak běží Michal. Honem na náměstí a do depa. Slézám z kola a hned do první řady, špatně, otáčím se a běžím do druhé. (Čas kola 2:17:37:5)
   Kolo, boty, číslo a honem z depa. Kluci fandí. Probíhám kolem lidí a nedostávám šňůrku, slyším za sebou, že jí má dostat každý, kdo běží do prvního kola. Nevracím se. Potkávám Mišana a říkám, že jsem nedostala šňůrku. Dává mi svoji se slovy, že končí (někdy to prostě nejde, ale slot už má, takže mu o nic nejde). Běžím po asfaltu do kopce. Bolí to, ale žádné kamenné nohy, žádné křeče, běží se mi dobře. V lese je pěkný kopec a ten jdu pěšky jako ostatní. Cítím, že to bude dobré. Vydržet do druhého kola a když i tam to půjde, tak zrychlit. Najedou koukám, že jsem doběhla Marianu a myslím si, že už je ve druhém kole, ale není, to není možné. Druhé kolo bylo taky dobré, i když to do kopce víc bolelo. Předběhla jsem Davida Dobiáše, vyšla kopec a pomalu zrychlovala do cíle. (Čas běhu 59:36:8). V čase 3:51:27:9 jsem v cíli Kluci čekají v cíli a já jsem šťastná, že jsem závod dokončila. Druhé místo v kategorii a slot na Havaj Byl to můj časově nejdelší závod a takhle KO jsem po závodě ještě nebyla. Nakonec na Havaji nebudu fandit Michalovi, ale budu taky závodit.
    Moc děkuju Mišanovi a všem lidem, kteří mi fandí a hlavně Ivoně, která si se mnou mění pracovní dobu, abych mohla trénovat.
Teď už je zapotřebí sehnat sponzory, pořádně potrénovat a na Havaji předvést co nejlepší výkon"

 

Více informací o závodě najdete na: http://www.xterra.cz/xterra-czech-propozice
Kompletní výsledky na: http://www.czechtriseries.cz/results/race/798

Katka Mertenová
12. 8. 2015

Generální partneři

Kellys



Hlavní partneři

  


Sponzoři









 


 


FSA


Závodníci

Komentáře (2)

  1. Bíca 13.08.2015
    velká gratulace Míšo a přejeme ať to vše klapne...
  2. Lůca 14.08.2015
    Vauuuu... Obrovská gratulace!!!!

Okomentuj